Spi, mé milé poupě

Ilustrace z knihy Antonín Mojžíš: České dítě (1889)
ilustrovali Fr. Bíza a V. Oliva

Dnes je druhá květnová neděle, která je v řadě zemí světa slavena jako Den matek. Obdobné svátky známe už z dávné historie. Ve starověkém Řecku byly ženy obdarovávány během obřadů na počest Kybelé, matky bohů. Od 16. století se v Anglii drží svátek matek („Mateřskou neděli“) o čtvrté postní neděli před Velikonocemi. Náš květnový termín pochází z moderní americké tradice (roku 1908 na počest ženské aktivistky Anny Reeves Jarvisové). V Československu byl poprvé Den matek slaven v roce 1923 díky Alici Masarykové. 

Když jsem přemýšlel nad hudebním vyjádřením tohoto dne, dospěl jsem k jedinému možnému rozhodnutí, totiž zařadit do našeho iFolklorního zpěvníku také ukolébavku, a to ne ledajakou. Jde o náš nejstarší záznam tohoto písňového žánru. Pochází z Informatoria školy mateřské, díla Jana Amose Komenského z doby před rokem 1630. Jím zapsaná ukolébavka je téměř jistě lidová, i když nemá onen příznačný houpavý 6/8 takt a jejím melodickým základem je prostý rozložený kvintakord. Komenský v komentáři uvádí: Kéž by [ji] chůvy jako ze hry přednášely k chlácholení, […] kupříkladu kolíbajíce dítě roční neb dvouleté, zpívati mohou Spi mé milé poupě

Ukolébavku v úpravě Jiřího Pavlici hraje cimbálová muzika Hradišťan, zpívá Alice Holubová. Příjemný poslech!

Poslechněte si celý podcast i s písničkou

iFolklorní zpěvník můžete pravidelně poslouchat jako podcast v kterékoliv oblíbené aplikaci (Spotify, Google Podcast, Apple Podcast i mnoha dalších). Nový díl vychází nejméně jednou týdně a pokud si přihlásíte odběr našeho podcastového zpěvníku, o žádnou novou epizodu nepřijdete. Budeme také rádi za vaše hodnocení hvězdičkami nebo přímo vlastní recenzí. Na www.iFolklor.cz se vynasnažíme navíc vždy přidat i notový zápis každé hudební perličky.

Použité nahrávky

Spi, mé milé poupě
zpívá Alice Holubová, hraje Hradišťan

hudební úprava Jiří Pavlica
CD Hrajeme si u maminky (Indies Scope Records, 2005)
Jan Němeček: Zpěvy XVII. a XVIII. století.
Praha 1956, s. 32.

Předchozí

Švarný šohajíček šlapával chodníček

Lásko, bože, lásko

Následující